Kronika

Tak musím říct, že se konečně zadařilo a po 6-ti letech našeho účinkování na Barchanu konečně vyšlo počasí. Myslím, že i pořadatelé mohhli být naprosto spokojeni s počasím i s návštěvností. Samozřejmě to by nebyl Barchan aby se něco nepokazilo. Prvně asi půlhodinová pauza kvůli špatné elektrice a pak ještě nějaké malé problémy s klávesama našeho klávesáka. Vše se naštěstí podařilo vyřešit a tak se lidi bavili a pařili až do noci. Ještě abych nezapomněl, tak nás potěšilo, že jsme zde viděli spoustu známých tváří, hlavně z plesu Motorpalu. Tak příští rok znova – vivat, vivat, vivat

Po dlouhé, dlouhé, dlouhé a ještě delší odmlce jsem se rozhodl sem zase něco napsat. A bude se to týkat včerejší zábavy ve Zblovicích. Když se mě Vašek ptal, jestli mám čas, tak jsem sice řekl, že ano, ale měl jsem trochu pochyby. Na druhou stranu, vždycky si rád zahraju. Ve Zblovicích jsme ale nikdy nehráli a navíc jsme měli zaskakovat za kapelu Credit, která kvůli osobním záležitostem nemohla vystoupit. Z mého pohledu jsou Zblovice malá vesnička skoro na konci světa :) a tak jsem byl připraven na akce typu „veřejná zkouška“. Naštěstí jsem byl hned o půl deváté mile překvapen, když dorazili lidi a naplnili sál. Všechno se skvěle rozjelo, lidé se bavili naplno a to možná taky díky tomu, že se jednalo o teplákovou party, takže atmosféra byla skoro „rodinná“. Sál se naplnil opravdu celý, takže byla radost hrát. Musím říct, že kdyby to šlo, tak bych si tam zahrál klidně zase znovu :)

Po dlouhé, hodně dlouhé době jsme vyrazili taky na druhou stranu než obvykle a to až do Okříšek. Byla to naše premiéra pro tamější publikum, takže jsme se všichni hodně těšili. Navíc se říká, že v Okříškách je to „velké“. A ono to taky bylo. Nenápadný sál byl větší, než se zdál a pojmul opravdu velké množství lidí. A co nás mile překvapilo bylo to, že při první písničce večera se několik párů vypadlo hned na parket. To se moc často nevidí. Všechno to bylo moc super, takže kde byl háček? No v tom, že celý týden ležím s chřipkou/angínou či co a pořád jsem se toho ještě nezbavil. Takže bolavá hlava, ucpaný noc, zalehlé uši a hlas jak od staletého kuřáka. A to nejhorší – potil jsem se už jenom při sezení v autě, natož při hraní. To bylo něco. Kolem půlnoci se ale stala zajímavá věc a to to, že se mi uvolnilo pravé ucho a chytil jsem kus svého hlasu, takže večer nebyl zase tak moc ztracený. Takže jsme to všichni rozjeli naplno. A jak to tak vypadalo, tak jsme se líbili, takže se v Okříškách určitě zase za rok uvidíme.

V Korolupech se naše kapela už cítí pomale jako doma, takže jsme tak nějak věděli, do čeho jdeme. Ale hned cesta se ukázala hodně zajímavá, protože bylo potřeba v Pepově autě odvézt světla a díl konstrukce. Problém byl, že rozměry nákladu byly trošku větší, než auto bylo schopné pobrat. Ještě čtyři lidi navrch a vypadalo to, že se bude muset vzít další auto navíc. Naštěstí jsme se vešli a v pořádku (i když pozdě, protože Pepa měl neodkladné povinosti) jsme dojeli. Bohužel při první sérii jsme si nemohli nevšimnout prázdného sálu. Docela nás všechny brala hrůza, protože není nic horšího než prázdný sál. Naštěstí se to ale už kolem deváté zlomilo a dostavilo se krásných (nevím kolik, ale dost) lidí a zvládli zaplnit nejen všechny místa k sezení ale i parket, takže o pořádnou pařbu bylo postaráno. Všichni jsme si to skvěle užili a už se těšíme za měsíc znovu.